V hlavě máme motorkářský pád jako scénu z okruhu — stovka, zatáčka, jiskry na svodidlech. Ve skutečnosti se stroj nejčastěji poroučí k zemi rychlostí chůze: při couvání ze šikmého stání, při zastavení v kopci, ve chvíli, kdy z něj jezdec zrovna sesedá.
Kde se pády doopravdy dějí
Zeptejte se kohokoli, kdo jezdí pár sezón, na jeho poslední pád. Málokdy to bude zatáčka ve vysoké rychlosti. Mnohem pravděpodobněji přijde řeč na couvání ze šikmého stání, štěrk u benzínky nebo výjezd z křižovatky do kopce, kde stroj zastavil, jezdec spustil nohu — a ta se po drobném kamení svezla. Instruktoři kurzů bezpečné jízdy potvrzují totéž: nejvíc strojů jde k zemi při popojíždění a manévrování, ne v jízdě. Motorka se nepoloží dramaticky. Prostě se pomalu překlopí za bod, kde ji stopa pneumatik ještě udrží — a odtud už to nikdo nezastaví.
Důvod nemá nic společného s tím, jak dobře umíte jezdit, a platí i po dvaceti letech v sedle. Cestovní enduro nebo těžký naháč váží klidně přes dvě stě kilo. Když se takový stroj vychýlí za bod, odkud ho ještě udržíte v rovnováze, žádná síla v rukou ho nevrátí zpátky. Rozhoduje pár centimetrů náklonu a povrch pod botou — ne svaly. A nejčastěji to přijde na konci dne, když je člověk unavený a pozornost dávno vypnul, protože „už jen zaparkuju“.
Pomalý pád má jiný mechanismus úrazu než ten rychlý. Ve vyšší rychlosti se jezdec od stroje obvykle oddělí a motorka sklouzne o kus dál. Při pádu skoro na místě zůstáváte přesně tam, kde motorka je — a její váha jde směrem k vám. Odtud nepramení odřeniny ze smyku, ale přiskřípnutí a natažené svaly.
Špatný instinkt je držet
První, co tělo udělá, když stroj začne padat, je snaha ho udržet. A právě tenhle reflex stojí za typickými drobnými úrazy při pomalém pádu. Zapřete nohu, napnete záda, zachytíte padající váhu — a stroj vás přetlačí. Nebývá to zlomenina z nárazu, ale přiskřípnutá noha pod strojem nebo natažené svaly na zádech od toho, jak jste dvě stě kilo chytali v nemožném úhlu.
Zkušenější jezdci proto radí pravý opak toho, co velí instinkt: jakmile je jasné, že už motorku neudržíte, pusťte ji. Odstupte, nechte ji dosednout. Plech a zrcátko se opraví levněji než rameno nebo koleno. Zní to samozřejmě — dokud vám před očima nepadá vaše vlastní motorka. Pak je to otázka předem nacvičeného rozhodnutí, ne logiky.
Zvedání je technika, ne síla
Horší část často přijde až potom, když stroj leží a vy ho potřebujete zvednout — obvykle sami, na kraji silnice. Právě u zvedání si člověk umí ublížit víc než samotným pádem, protože motorku tlačí „nahoru“, zády ohnutými nad ní jako nad kufrem.
Funguje to jinak. Než začnete, vyklopte boční stojan a zařaďte rychlost — jinak vám stroj po zvednutí přejde na druhou stranu nebo se rozjede. Pak se ke stroji postavte zády, opřete se hýždí a boky o sedlo, jednou rukou chyťte řídítko, druhou pevný bod vzadu — a tlačte nohama, couváním malými krůčky, ne trhnutím paží. Váhu nese kostra a stehna, ne bedra. Zvládne to i drobný člověk u velkého stroje, když se nenechá zmást tím, že motorka „přece váží tolik“. Nezáleží na tom, kolik uzvednete — záleží na tom, kudy tu váhu vedete. A jedna výjimka platí vždy: pokud motorka leží ve svahu nad vámi, je naložená kufry, nebo vás po pádu něco bolí, nechte ji ležet a přivolejte pomoc. Na zvedání za každou cenu si lidé nadělají víc než pádem samotným.
Co má stroj mít a co vozit po ruce
Techniku doplňuje výbava a jedna věc se vyplatí víc než většina hezkých doplňků: padací rám. Je to trubková konstrukce kolem motoru a boků kapotáže, která při převrácení podrží váhu stroje nad zemí. Ochrání plasty a páčky — prasklá páčka spojky umí ukončit výlet stejně spolehlivě jako zlomená noha — a hlavně nechá mezi motorkou a asfaltem mezeru. Ta mezera často rozhoduje, jestli vám při pomalém pádu zůstane noha volná, nebo skončí přiskřípnutá pod vahou stroje. Zaručená pojistka to není: jak pád dopadne, řeší sklon vozovky, tvrdost dopadu i to, kudy je zrovna vaše noha. Rám ale odebere motorce možnost lehnout si celou vahou na to, co je pod ní.
A padací rám umí ještě jednu věc: dá se na něj něco pověsit. Právě sem, nízko a dopředu, patří to, co při poruše nebo drobném úrazu chcete mít okamžitě po ruce — nářadí, pršiplášť, lékárničku. Když je zbytek bagáže zavázaný na zádi, tohle máte u kolena, ne pod třemi vrstvami popruhů. Aby brašna náraz při pádu neschytala sama, šije se přímo na trubky rámu, kde ji chrání jeho konstrukce — jsou to tašky na padací rám, padnou na originální rám i na ten od SW-Motechu nebo Givi a za jízdy se nehoupou. Ručně a od kusu je dělá jesenická dílna LOJZO, která moto zavazadla šije už od roku 1994. A nesedí-li na konkrétní stroj nic ze sériové nabídky, vezmou na něj rovnou míru.
Nejčastější pád tedy není dálniční drama. Je to pár centimetrů náklonu na šikmém parkovišti — a většinu jeho následků jde levně obejít dřív, než k němu vůbec dojde: rozhodnutím stroj pustit, technikou zvedání a pár trubkami, které motorce v pádu nedovolí dosednout celou vahou na to nejcennější.
